Jan Machacek: Havlův růst růstu

Kazdy den vychazi zajimave glosy Jana Machacka v Respektu.

V jedne z poslednich, nazvane Havlův růst růstu, polemizuje s kritikou ekonomickeho rustu:
Bývalý prezident Václav Havel se rád zlobí na hospodářský růst, resp. růst jako takový. Naposledy tak učinil při besedě v Brně, kterou otiskly Lidové noviny. Havel zde mluvil o „růstu růstu“ a ptal se proč musíme stále růst, když je nás pořád stejně. Taky si myslí, že se fenomén růstu bojí kdokoli kritizovat, už to prý nečiní ani strana zelených.

Růst si ale lze představit i nefinančně, filozofičtěji. Je totiž inherentně zakotven v lidské povaze i společnosti. Srovnejme si to s dialogem. Normální lidé (nikoli někteří čeští politici a novináři) vstupují do diskuse nikoli proto, aby se vzájemně zničili, nýbrž proto, aby debata vedla k vzájemnému obohacení.

Podobně je to v obchodě. Lidé nevstupují do obchodních transakcí proto, aby jeden druhého okradl. Na konci úspěšné obchodní transakce jsou obohaceni oba (nebo více aktérů). Růst si můžeme „nefinančně“ představit tak, že když hospodářství roste, proběhne v ekonomice více transakcí, které vedou k obohacení aktérů. Když hospodářství klesá, přibývá transakcí, které jsou pro jednu nebo obě strany nakonec nevýhodné (a frustrující).
Měl-li ale Havel na mysli především nekontrolovatelný růst měst, skladišť, překladišť a aglomerací laciných šmoulodomů, lze mu dát jen za pravdu. A bývalý prezident je koneckonců „povoláním“ absurdní dramatik, nikoli tvůrce bezchybných logických systémů a nenapadnutelných tvrzení. Může se mýlit, ale stačí když zůstává inspirativní.