More of these here
I talk with Michael Klein
1 day ago
Tuesday, November 25, 2008
Times cartoon
After several keynesian measures announced yesterday in the Pre-Budget report by the Chancelor Alistair Darling, the Times published this cartoon on today's cover:
More of these here
More of these here
Czech National Bank on the financial crisis
I would like to recommend some analyses by the CNB.
Governor Tuma and vice-governor Singer:
Member of the Board Tomsik:
Governor Tuma and vice-governor Singer:
Causes of the global crisis:
Coincidence of many global factors synchronisation of business cycles worldwide
Economic Financial Political Institutional
Czech Specifics:
- Balanced financial system financed by deposits rather than by foreign funds
- Sound non-financial sector and households (in total, financial assets and liabilities, indebtedness, etc.)
- External balance (trade surplus, modest current account deficit)
- Negligible share of toxic assets in domestic financial system (less than 1% of total assets)
- High ability for rapid supervisory action (tested in practice and by Société Générale hiccup)
Member of the Board Tomsik:
The macroeconomic situations in Hungary, Iceland, or Belgium have shown that countries and their financial markets have been suffering from crisis no matter whether they are a member of the Euro zone or not
National currency obviously no guarantee against the crisis.
The point is to have reasonable and stable economic policy and prudential approach of domestic regulation.
Without it you cannot have stable economic environment disregarding whether the country is inside or outside the Euro zone.
Sunday, November 23, 2008
WSJ: Lawrence Summers to Head National Economic Council
President-elect Barack Obama will name former Treasury Secretary Lawrence Summers the director of his National Economic Council, placing the Harvard University economist he passed over for Treasury secretary inside the White House as his closest economic adviser, Democratic officials said Saturday night.
View Full Image
Getty Images
Obama with former Treasury Secretary Larry Summers in July.
The move came as the president-elect prepares Monday to introduce his new Treasury secretary nominee, Timothy Geithner, and the rest of his economic team at an event in Chicago Monday.
Among those on stage will be Mr. Summers, who was central to his campaign's economic team and is now leading efforts to draft a massive economic stimulus plan the president-elect hopes to sign into law as one of his first acts as the nation's leader.
Mr. Obama has instructed his economic advisers to draft a stimulus that could dwarf the $175 billion version he campaigned on, stretching it over two years and pushing to create 2.5 million new jobs with it.
Lawrence Summers
The plan, with its extended time horizon, could also push back planned tax increases on families earning over $250,000 from a planned 2010 start date to 2011, when they are set to expire in current law, economists familiar with the effort say.
"I have already directed my economic team to come up with an Economic Recovery Plan that will mean 2.5 million more jobs by January of 2011 -- a plan big enough to meet the challenges we face that I intend to sign soon after taking office," Mr. Obama said in his Saturday radio address.
The plan he campaigned on was supposed to be large enough to create one million new jobs, though aides cautioned a final price tag could not be determined simply by more than doubling the initial $175 billion figure. Experts have called for economic infusions anywhere from $300 billion to $500 billion, a range that Obama aides are working within.
Jan Machacek: Havlův růst růstu
Kazdy den vychazi zajimave glosy Jana Machacka v Respektu.
V jedne z poslednich, nazvane Havlův růst růstu, polemizuje s kritikou ekonomickeho rustu:
Bývalý prezident Václav Havel se rád zlobí na hospodářský růst, resp. růst jako takový. Naposledy tak učinil při besedě v Brně, kterou otiskly Lidové noviny. Havel zde mluvil o „růstu růstu“ a ptal se proč musíme stále růst, když je nás pořád stejně. Taky si myslí, že se fenomén růstu bojí kdokoli kritizovat, už to prý nečiní ani strana zelených.
Růst si ale lze představit i nefinančně, filozofičtěji. Je totiž inherentně zakotven v lidské povaze i společnosti. Srovnejme si to s dialogem. Normální lidé (nikoli někteří čeští politici a novináři) vstupují do diskuse nikoli proto, aby se vzájemně zničili, nýbrž proto, aby debata vedla k vzájemnému obohacení.
Podobně je to v obchodě. Lidé nevstupují do obchodních transakcí proto, aby jeden druhého okradl. Na konci úspěšné obchodní transakce jsou obohaceni oba (nebo více aktérů). Růst si můžeme „nefinančně“ představit tak, že když hospodářství roste, proběhne v ekonomice více transakcí, které vedou k obohacení aktérů. Když hospodářství klesá, přibývá transakcí, které jsou pro jednu nebo obě strany nakonec nevýhodné (a frustrující).
Měl-li ale Havel na mysli především nekontrolovatelný růst měst, skladišť, překladišť a aglomerací laciných šmoulodomů, lze mu dát jen za pravdu. A bývalý prezident je koneckonců „povoláním“ absurdní dramatik, nikoli tvůrce bezchybných logických systémů a nenapadnutelných tvrzení. Může se mýlit, ale stačí když zůstává inspirativní.
Friday, November 21, 2008
Varian on new economics
If there was a new economy, why wasn't there a new economics?
New York Times; New York, N.Y.; Jan 17, 2002; Hal R. Varian
THERE was never a new economics to go along with the new economy. Sure, there was a lot of talk about increasing returns, network effects, switching costs and so on. But these are hardly new concepts; they've been part of the economics literature for decades.
Furthermore, although these are important ideas, they aren't Big Ideas. They explain certain phenomena well, but they have limited reach. Those in search of a really big idea had to look further back in the economics literature. They hit gold with ''The Nature of the Firm,'' a 1937 paper written by the Nobel laureate Ronald Coase.
The Coase paper asked a deceptively simple question: If the market is such a great tool for allocating resources, why isn't it used inside the firm or company? Why doesn't one worker on the assembly line negotiate with the worker next to him about the price at which he will supply the partly assembled product?
That sort of negotiation rarely happens. Instead of using markets, companies tend to be organized as hierarchies, using a chain of command and control rather than negotiation, markets and explicit contracts. Paradoxically, the primary unit of capitalism, on close inspection, looks a lot like central planning.
Mr. Coase didn't just ask this question; he also provided a provocative answer: it all hinges on the costs of making transactions. What economists call firms, he said, are essentially groups of activities for which it is more effective and less costly to use command-and-control than markets to have things done.
New-economy advocates found this a compelling idea. One consequence of the Internet has surely been to make it cheaper to communicate. This should, in turn, lower transaction costs and change company boundaries. Their conclusion was that companies would inevitably downsize and outsource, spin off unnecessary functions, and carry out more and more transactions using the Internet instead of internal memos.
Not so fast. The Internet lowers communication costs, that's for sure. But that means it lowers transaction costs within organizations as well as across organizations. The internal memo might disappear, but only because it is replaced by the internal e-mail message.
It just doesn't follow that lower communication costs lead to smaller companies. In fact, Mr. Coase himself said that ''changes like the telephone and telegraphy, which tend to reduce the cost of organizing spatially, will tend to increase the size of the firm.''
There's a lot of other evidence in the economics literature for Mr. Coase's observation. The Harvard business historian Alfred D. Chandler's classic work ''The Visible Hand'' documented how the deployment of the telegraph and railroad led to the creation of the giant corporation.
Maybe the Internet's role is to provide the inexpensive communications that can support megacorporations. This thought is enough to make a new-economy guru shudder.
What do the facts say about company size? Alas, they are inconclusive. From 1962 to 1992, the average size of a company hardly budged, and the small reduction that did occur could be attributed to the increased importance of the service sector, which tends to have smaller companies.
Later on in his article, Mr. Coase acknowledges that inventions like the telephone might reduce a company's size, if they reduce the costs of using markets by more than they reduce internal communication cost. In other words, it could go either way. We need a deeper understanding of transaction costs to resolve the issue.
So what are the important transaction costs? Mr. Coase, citing another economist, mentions three general categories: search and information costs, bargaining and decision costs, and policing and enforcing costs.
The Internet certainly reduces search and information costs, but, as we have seen, this cuts both ways. Bargaining and decisions still require a team of managers and lawyers sitting around a table. What makes contracts easier is codification and standardization, trends that are important, but are not greatly affected by the Internet, at least so far.
Policing and enforcing costs are the most relevant category. The reason the assembly-line worker doesn't negotiate with the person next to him is that it's too easy for him to say, ''Give me a good deal or I'll stop the line.'' Putting all the assembly-line workers under command-and-control reduces this sort of opportunistic behavior, at least as long as it can be easily observed.
Oliver Williamson, a significant contributor to transaction cost economics, argues that the temptation to be opportunistic is a major component of transaction costs, and hence a major determinant of the boundaries of the company. If certain suppliers are critical to your success, you want them inside, under your control, not outside, where their objectives may differ from yours.
The temptation to be opportunistic hasn't been affected much by the Internet. The Internet has made it easier, however, to monitor some sorts of contracts. Nowadays it is easy to tell if your supplier's claim that it shipped the parts to you on time is true; you can get the tracking number and check the shipper's Web page. Within the company, smart cash registers, inventory management systems, vehicle monitoring systems and the like help ensure that workers are performing their tasks, even when not directly observed.
Computers are monitoring more and more contracts, and that may well, in time, make companies more comfortable about letting functions move outside the command-and-control boundaries.
The real issue confronting a company trying to decide if some unit will be inside or spun off is what incentives the spinoff will have. If you spin off something critical to your business, you leave yourself open to extortion down the road. An internal monopoly supplier may be sluggish and inefficient, but its incentives are at least party aligned with the rest of the organization. An external monopoly can be much worse.
Mr. Coase's point about transaction costs' determining how organizations are structured is both profound and subtle. The Internet certainly affects transaction costs, but determining whether that means companies will be bigger or smaller requires careful analysis of competing forces.
New York Times; New York, N.Y.; Jan 17, 2002; Hal R. Varian
THERE was never a new economics to go along with the new economy. Sure, there was a lot of talk about increasing returns, network effects, switching costs and so on. But these are hardly new concepts; they've been part of the economics literature for decades.
Furthermore, although these are important ideas, they aren't Big Ideas. They explain certain phenomena well, but they have limited reach. Those in search of a really big idea had to look further back in the economics literature. They hit gold with ''The Nature of the Firm,'' a 1937 paper written by the Nobel laureate Ronald Coase.
The Coase paper asked a deceptively simple question: If the market is such a great tool for allocating resources, why isn't it used inside the firm or company? Why doesn't one worker on the assembly line negotiate with the worker next to him about the price at which he will supply the partly assembled product?
That sort of negotiation rarely happens. Instead of using markets, companies tend to be organized as hierarchies, using a chain of command and control rather than negotiation, markets and explicit contracts. Paradoxically, the primary unit of capitalism, on close inspection, looks a lot like central planning.
Mr. Coase didn't just ask this question; he also provided a provocative answer: it all hinges on the costs of making transactions. What economists call firms, he said, are essentially groups of activities for which it is more effective and less costly to use command-and-control than markets to have things done.
New-economy advocates found this a compelling idea. One consequence of the Internet has surely been to make it cheaper to communicate. This should, in turn, lower transaction costs and change company boundaries. Their conclusion was that companies would inevitably downsize and outsource, spin off unnecessary functions, and carry out more and more transactions using the Internet instead of internal memos.
Not so fast. The Internet lowers communication costs, that's for sure. But that means it lowers transaction costs within organizations as well as across organizations. The internal memo might disappear, but only because it is replaced by the internal e-mail message.
It just doesn't follow that lower communication costs lead to smaller companies. In fact, Mr. Coase himself said that ''changes like the telephone and telegraphy, which tend to reduce the cost of organizing spatially, will tend to increase the size of the firm.''
There's a lot of other evidence in the economics literature for Mr. Coase's observation. The Harvard business historian Alfred D. Chandler's classic work ''The Visible Hand'' documented how the deployment of the telegraph and railroad led to the creation of the giant corporation.
Maybe the Internet's role is to provide the inexpensive communications that can support megacorporations. This thought is enough to make a new-economy guru shudder.
What do the facts say about company size? Alas, they are inconclusive. From 1962 to 1992, the average size of a company hardly budged, and the small reduction that did occur could be attributed to the increased importance of the service sector, which tends to have smaller companies.
Later on in his article, Mr. Coase acknowledges that inventions like the telephone might reduce a company's size, if they reduce the costs of using markets by more than they reduce internal communication cost. In other words, it could go either way. We need a deeper understanding of transaction costs to resolve the issue.
So what are the important transaction costs? Mr. Coase, citing another economist, mentions three general categories: search and information costs, bargaining and decision costs, and policing and enforcing costs.
The Internet certainly reduces search and information costs, but, as we have seen, this cuts both ways. Bargaining and decisions still require a team of managers and lawyers sitting around a table. What makes contracts easier is codification and standardization, trends that are important, but are not greatly affected by the Internet, at least so far.
Policing and enforcing costs are the most relevant category. The reason the assembly-line worker doesn't negotiate with the person next to him is that it's too easy for him to say, ''Give me a good deal or I'll stop the line.'' Putting all the assembly-line workers under command-and-control reduces this sort of opportunistic behavior, at least as long as it can be easily observed.
Oliver Williamson, a significant contributor to transaction cost economics, argues that the temptation to be opportunistic is a major component of transaction costs, and hence a major determinant of the boundaries of the company. If certain suppliers are critical to your success, you want them inside, under your control, not outside, where their objectives may differ from yours.
The temptation to be opportunistic hasn't been affected much by the Internet. The Internet has made it easier, however, to monitor some sorts of contracts. Nowadays it is easy to tell if your supplier's claim that it shipped the parts to you on time is true; you can get the tracking number and check the shipper's Web page. Within the company, smart cash registers, inventory management systems, vehicle monitoring systems and the like help ensure that workers are performing their tasks, even when not directly observed.
Computers are monitoring more and more contracts, and that may well, in time, make companies more comfortable about letting functions move outside the command-and-control boundaries.
The real issue confronting a company trying to decide if some unit will be inside or spun off is what incentives the spinoff will have. If you spin off something critical to your business, you leave yourself open to extortion down the road. An internal monopoly supplier may be sluggish and inefficient, but its incentives are at least party aligned with the rest of the organization. An external monopoly can be much worse.
Mr. Coase's point about transaction costs' determining how organizations are structured is both profound and subtle. The Internet certainly affects transaction costs, but determining whether that means companies will be bigger or smaller requires careful analysis of competing forces.
Wednesday, November 19, 2008
Myers-Briggs Type Indicator: my results
I did Myers-Briggs Type Indicator (MBTI) test. Moreover we spend one day analysing the results and personal characteristics with teachers from the LSE and London Business School.
In the past I was really sceptical towards all these tests. I though they were just some astrology you read in tabloid. What a surprise was it when I did MBTI test during the CEMS assessment process. Results were incredibely exact. Even though you are answering questions like "Do you like looking at fire" or "Do you like men with beard?".
So this time I was not suprised by the results as such but what I enjoyed more is the thourogh analysis of the results.
So my type is INTJ (Introversion, iNtuition, Thinking, Judging)
The words are not so much important, they just represent the characteristic but are not self-explanatory and for example E does not mean fully extrovert person. It just speaks about the prevailing characteristic. (my I is 5% only. That means that I am only 5% from being the same E and I) and so on.
Here is the characteristics of INTJ:
and another one:INTJs apply (often ruthlessly) the criterion "Does it work?" to everything
from their own research efforts to the prevailing social norms. This in turn
produces an unusual independence of mind, freeing the INTJ from the constraints
of authority, convention, or sentiment for its own sake... INTJs are known as
the "Systems Builders" of the types, perhaps in part because they possess the
unusual trait combination of imagination and reliability. Whatever system an
INTJ happens to be working on is for them the equivalent of a moral cause to an
INFJ; both perfectionism and disregard for authority may come into play...
Personal relationships, particularly romantic ones, can be the INTJ's Achilles
heel... This happens in part because many INTJs do not readily grasp the social
rituals... Perhaps the most fundamental problem, however, is that INTJs really
want people to make sense.
INTJs are strong individualists who seek new angles or novel ways of looking at things. They enjoy coming to new understandings. They tend to be insightful and mentally quick; however, this mental quickness may not always be outwardly apparent to others since they keep a great deal to themselves. They are very determined people who trust their vision of the possibilities, regardless of what others think. They may even be considered the most independent of all of the sixteen personality types. INTJs are at their best in quietly and firmly developing their ideas, theories, and principles.
Anybody disagree?
Interestingly I have a similar result as famous economist Gregory Mankiw.
Moreover I shoul probably start playing war games
Some more links:http://web.forret.com/tools/mbti.asp?type=INTP&lang=EN
Tuesday, November 18, 2008
Tomáš Sedláček Doba d(l)uhová a křesťanská symbolika v ekonomice
Dalsi pekny clanek od Tomase Sedlacka, ktery propojuje krestanstvi s ekonomii.
Sedlacek studoval a uci na IES, jeho diplomova prace On the Morals of Homo Oeconomicus a jeho CV zde.
v jeho textech se dobre ctou profesori Sojka, Kouba, Mlcoch a snad i Pulpan.
Venuje se institucionalni ekonomii, etice a filosofii. Jeho prednasky jsou originalnim zazitkem, ackoliv ne kazdemu jeho soumenstvi sedi.
Sedlacek studoval a uci na IES, jeho diplomova prace On the Morals of Homo Oeconomicus a jeho CV zde.
v jeho textech se dobre ctou profesori Sojka, Kouba, Mlcoch a snad i Pulpan.
Venuje se institucionalni ekonomii, etice a filosofii. Jeho prednasky jsou originalnim zazitkem, ackoliv ne kazdemu jeho soumenstvi sedi.
Sunday, November 16, 2008
President Klaus in the British news again
Here is The Times article and The Irish Independent
article about the Klaus's visit to Dublin.
The story is clear, Klaus as a Eurosceptical and anti-federalist polititian who os obsesced with being controversial compared himself to a "dissident within the EU".
Such a comparision is of course inappropriate and attracted a lot of attention.
I am really looking forward how the Czech diplomacy lead by Karel Schwarzenberg will handle President Klaus during the Czech EU Presidency.
I just hope that I will not have to feel ashamed. We had worse times though. When Stanislav Gross was our Prime minister - that was too much.
However, the Czech politics still lacks educated elites. Therefore I feel somehow that our generation should perceive some kind of commitment to enter the politics in the future. We are actually the first generation that had most of the possibilities and options like the young in the democratic countries. Travelling, studying abroad, meeting people, speaking foreign languages, having a good education. All that what the previous generations could not have and what is so important for politics.
Here is the most interesting quotation about Klaus from the article by Jiri Dienstbier:
“While we were concerned with running the country, Klaus was concerned with building his own Power through attacking us as ‘elitist’,” said Jiri Dientsbier, a former foreign minister and the Civic Forum leader deposed by Klaus. “This is a tactic he has continued to this day.”
article about the Klaus's visit to Dublin.
The story is clear, Klaus as a Eurosceptical and anti-federalist polititian who os obsesced with being controversial compared himself to a "dissident within the EU".
Such a comparision is of course inappropriate and attracted a lot of attention.
I am really looking forward how the Czech diplomacy lead by Karel Schwarzenberg will handle President Klaus during the Czech EU Presidency.
I just hope that I will not have to feel ashamed. We had worse times though. When Stanislav Gross was our Prime minister - that was too much.
However, the Czech politics still lacks educated elites. Therefore I feel somehow that our generation should perceive some kind of commitment to enter the politics in the future. We are actually the first generation that had most of the possibilities and options like the young in the democratic countries. Travelling, studying abroad, meeting people, speaking foreign languages, having a good education. All that what the previous generations could not have and what is so important for politics.
Here is the most interesting quotation about Klaus from the article by Jiri Dienstbier:
“While we were concerned with running the country, Klaus was concerned with building his own Power through attacking us as ‘elitist’,” said Jiri Dientsbier, a former foreign minister and the Civic Forum leader deposed by Klaus. “This is a tactic he has continued to this day.”
Wednesday, November 12, 2008
VŠE - 1st Business School in Eastern European Zone
After returning from Paris I got surprised.
However I must admit that the university has improved a lot over several past years.
Good promotion because reputation matters.
Navrat z Parize
Tak jsem se vratil po nekolika dnech z Parize z konference TheDouble. Nejlepsi business school v Evrope HEC Paris je uprostred lesa a do Parize to trva dve hodiny. To bychom za chvili mohli mluvit o prazskych univerzitach polozenych v Brdech.
Aspon dalsi calnek Ondreje Schneidera:Obamův ekonomický tým a velká pokušení.
Aspon dalsi calnek Ondreje Schneidera:Obamův ekonomický tým a velká pokušení.
Friday, November 07, 2008
Craigův Bond je v Quantum of Solace ještě drsnější
Musím přiznat, že jsem se na nového Bonda hodně těšil. Předchozí Casino Royal totiž velmi příjemně překvapilo zajímavým příběhem,chybujícím hlavním hrdinou, rozvojem Bondovy osobnosti během děje a hlavně realističností celého filmu. Casino Royal – to byl jednoduše obrovský úspěch, který s sebou samozřejmě nesl velká očekávání pro Quantum of Solace.
Kino Odeon na Leicester Square uprostřed Londýna je fascinujícím zážitkem samo o sobě. Bylo postaveno v roce 1937, dnes patří k nejmodernější kinům, má ohromující zvuk a největší plátno v Británii.Na film se těšili také všichni diváci, kterých se do Odeonu vejde 1700, hned po úvodní znělce Metro Goldwyn Mayer se ozval radostný aplaus – nutno přiznat, že se po skončení filmu filmaři něčeho podobného nedočkali. Ale nepředbíhejme.
Úvodní píseň zpívá Alicia Keys s The White Stripes, což je zajímavá kombinace, která se však podle mě tak úplně nepovedla. Muzika odWhite Stripes je výborná, nicméně Jack Stripe a Alicia Keys nezníúchvatně. Předchozí ústřední motiv You Know My Name od ChriseCornella asi jen tak něco nepřekoná.Quantum of Solace na Casino Royal navazuje příběhem, ale méně užpojetím hlavního hrdiny. Je to snad poprvé, kdy se filmaři odvážili natočit pokračování předchozího dílu. Možná i proto působí zápletka komplikovaněji, ale nikoliv zajímavěji.
Příběh začíná zhruba hodinu po skončení Casino Royal, a to opět fascinující akční scénou,tentokrát automobilovou honičkou po italských silnicích, v tunelech,doprovázených střelbou ze samopalů. Bond zůstane nezraněn, alespoň jeho sporťák Aston Martin dostane co proto.
Postupně se před námi odkrývá velikost a síla zločinné organizace Quantum, která překvapí i samotnou MI6. Organizace zasahuje do nejvyšších pater politiky a byznysu na celém světě a přesto zůstávámimo zájem tajných služeb. Děj nás postupně zavede přes Itálii,Anglii, Haiti, Rakousko až do Bolivie, kde lidé trpí nedostatkem kvalitní vody, o kterou kriminálník Dominic Greene usiluje.Dočkáme se i zajímavých momentů – odkrýváme vztah americké abritské tajné služby, zjistíme proč organizovaný zločin chodí naoperu, pochopíme další vztahy v příběhu Casina Royal.Ve filmu skutečně nezazní proslulé „Bond, James Bond.“
Naopak se opět dočkáme dvou Bondových žen, se kterými se hrdina blíže seznámí a jedna z nich samozřejmě musí zemřít. Nicméně oproti předchozímu dílu působí charaktery obou ženských postav daleko ploštěji. Anglická agentka se filmu dokonce jen mihne.Bond se se smrtí femme fatale Vesper z Casino Royal ještě nevyrovnal anova Bond girl Camille nemá tendenci ji v jeho srdci nahradit. Ostatně
Vesper provází celý příběh, když Bond celou dobu odmítá přiznat, žeho Vesper milovala a že v podstatě zemřela pro něho.Camille to v podání ukrajinské modelky Olgy Kurylenkové ve filmu moc sluší, nicméně pojetí její role jí neumožňuje prokázat větší herecký talent. Camille je velmi samostatná žena, která vlastně Bonda vůbec nepotřebuje, v mládí byla její rodina znásilněna a zavražděna tyranským bolivijským diktátorem, teď se pomstí. Snad i proto ses největšími emocemi můžeme setkat při závěrečné scéně v hořícím komplexu bolivijského diktátora.
Bond i v tomto díle přijde o osobu, která mu je blízká a které – jak sám říká – jako jediné mohl důvěřovat. I proto se musí vydat svoji vlastní cestou, chvílemi je veden odplatou, touhou pomstít se, kterámu zatemní racionální uvažování. M v podání Judi Dench dostává ještě více prostoru než v předchozích pěti dílech, její vztah k Bondovi se mění, dokonce ho zprostí služby,aby si nakonec uvědomila, jak moc ho potřebuje.
Craigův Bond je jiný. Nepoužívá technologické vymoženosti, nakteré jsme byli zvyklí z časů Pierce Brosnana, Craig jde místy i přesodpor MI6. Jeho charakter je ovlivněn tím, co se stalo v Casino Royal. Žena, kterou miloval, ho zradila. Z Bonda se tak stává muž,který je místy veden spíše odplatou než rozumem, je méně sympatický, chvílemi zlý, bezcitný.Realističnost – to, proč se mnoho diváků k Bondovi po letech vrátilo nebo proč si noví našli k němu cestu – v Quantum of Solace chybí.Daniel Craig střílí jak o život, zabíjí protivníky ze zločinné organizace Quantum, sám však zůstává samozřejmě nezraněn. Ne že bychom se těšili na to, až si při honičkách zlomí ruku nebo vymkne kotník, ale některé akční scény spíše připomínají Smrtonosnou pastnebo Bourne Identity. Realističnost Casina Royal samozřejmě neznamená, že byl scénář napsán podle skutečné události, ale spíše to,že Bond v podání Craiga nebyl robotem, akční scény byly pochopitelné a nebylo k nim třeba nadpřirozených schopností nebo síly. Quantum of Solace ale přinese ku příkladu naprosto nereálnýse skok padákem nebo letecký souboj, který by se spíš hodil do nějaké videohry.
Věci, které fungovaly v předchozím díle – úžasné scenérie, zběsilé tempo střídající pomalé úseky, dynamická kamera, originální akční scény, cestopisy z celého světa – toho všeho se dočkáme. A také proto neodejdete z kina zklamáni. Myslím však, že předchozí díl bylo fous lepší právě kvůli větší realističnosti a lidskosti celého příběhu.Očekávejte málo jako před prvním Bondem s Danielem Craigem a budete velmi příjemně překvapeni. Budete-li vsak čekat druhé Casino Royal, budete zklamáni.
Film by mohl ubrat na akčnosti a příběh by mohl být zajímavější.
Není jisté, jestli Bond našel dostatečné množství útěchy – quantum of solace – ale pro pokračování Bonda v Craigově podání by to bylo potřeba. Příběh končí otevřeně, což autorům dává možnosti natočit trilogii nebo začít kompletně nový příběh. K čemu se přikloní není jasné, Craig si myslí, že trilogie není vůbec špatný nápad. V každém případě by se Bond měl stát opět postavou, která nejen zabíjí, ale i prožívá. Autoři již od počátku pojali projekt s Danielem Craigem jako příběh přes více filmů, Bond tak může díky Quantum of Solace ukázat lepší tvář v příštím filmu. Jestli tomu tak bude, na to si budeme muset počkat nejméně do roku 2010.
Autor shledl film behem londynske premiery na Leicester Square.
Mark Kermode reviews Quantum of Solace - BBC 5 Live: "There is no pain"
Kino Odeon na Leicester Square uprostřed Londýna je fascinujícím zážitkem samo o sobě. Bylo postaveno v roce 1937, dnes patří k nejmodernější kinům, má ohromující zvuk a největší plátno v Británii.Na film se těšili také všichni diváci, kterých se do Odeonu vejde 1700, hned po úvodní znělce Metro Goldwyn Mayer se ozval radostný aplaus – nutno přiznat, že se po skončení filmu filmaři něčeho podobného nedočkali. Ale nepředbíhejme.
Úvodní píseň zpívá Alicia Keys s The White Stripes, což je zajímavá kombinace, která se však podle mě tak úplně nepovedla. Muzika odWhite Stripes je výborná, nicméně Jack Stripe a Alicia Keys nezníúchvatně. Předchozí ústřední motiv You Know My Name od ChriseCornella asi jen tak něco nepřekoná.Quantum of Solace na Casino Royal navazuje příběhem, ale méně užpojetím hlavního hrdiny. Je to snad poprvé, kdy se filmaři odvážili natočit pokračování předchozího dílu. Možná i proto působí zápletka komplikovaněji, ale nikoliv zajímavěji.
Příběh začíná zhruba hodinu po skončení Casino Royal, a to opět fascinující akční scénou,tentokrát automobilovou honičkou po italských silnicích, v tunelech,doprovázených střelbou ze samopalů. Bond zůstane nezraněn, alespoň jeho sporťák Aston Martin dostane co proto.
Postupně se před námi odkrývá velikost a síla zločinné organizace Quantum, která překvapí i samotnou MI6. Organizace zasahuje do nejvyšších pater politiky a byznysu na celém světě a přesto zůstávámimo zájem tajných služeb. Děj nás postupně zavede přes Itálii,Anglii, Haiti, Rakousko až do Bolivie, kde lidé trpí nedostatkem kvalitní vody, o kterou kriminálník Dominic Greene usiluje.Dočkáme se i zajímavých momentů – odkrýváme vztah americké abritské tajné služby, zjistíme proč organizovaný zločin chodí naoperu, pochopíme další vztahy v příběhu Casina Royal.Ve filmu skutečně nezazní proslulé „Bond, James Bond.“
Naopak se opět dočkáme dvou Bondových žen, se kterými se hrdina blíže seznámí a jedna z nich samozřejmě musí zemřít. Nicméně oproti předchozímu dílu působí charaktery obou ženských postav daleko ploštěji. Anglická agentka se filmu dokonce jen mihne.Bond se se smrtí femme fatale Vesper z Casino Royal ještě nevyrovnal anova Bond girl Camille nemá tendenci ji v jeho srdci nahradit. Ostatně
Vesper provází celý příběh, když Bond celou dobu odmítá přiznat, žeho Vesper milovala a že v podstatě zemřela pro něho.Camille to v podání ukrajinské modelky Olgy Kurylenkové ve filmu moc sluší, nicméně pojetí její role jí neumožňuje prokázat větší herecký talent. Camille je velmi samostatná žena, která vlastně Bonda vůbec nepotřebuje, v mládí byla její rodina znásilněna a zavražděna tyranským bolivijským diktátorem, teď se pomstí. Snad i proto ses největšími emocemi můžeme setkat při závěrečné scéně v hořícím komplexu bolivijského diktátora.
Bond i v tomto díle přijde o osobu, která mu je blízká a které – jak sám říká – jako jediné mohl důvěřovat. I proto se musí vydat svoji vlastní cestou, chvílemi je veden odplatou, touhou pomstít se, kterámu zatemní racionální uvažování. M v podání Judi Dench dostává ještě více prostoru než v předchozích pěti dílech, její vztah k Bondovi se mění, dokonce ho zprostí služby,aby si nakonec uvědomila, jak moc ho potřebuje.
Craigův Bond je jiný. Nepoužívá technologické vymoženosti, nakteré jsme byli zvyklí z časů Pierce Brosnana, Craig jde místy i přesodpor MI6. Jeho charakter je ovlivněn tím, co se stalo v Casino Royal. Žena, kterou miloval, ho zradila. Z Bonda se tak stává muž,který je místy veden spíše odplatou než rozumem, je méně sympatický, chvílemi zlý, bezcitný.Realističnost – to, proč se mnoho diváků k Bondovi po letech vrátilo nebo proč si noví našli k němu cestu – v Quantum of Solace chybí.Daniel Craig střílí jak o život, zabíjí protivníky ze zločinné organizace Quantum, sám však zůstává samozřejmě nezraněn. Ne že bychom se těšili na to, až si při honičkách zlomí ruku nebo vymkne kotník, ale některé akční scény spíše připomínají Smrtonosnou pastnebo Bourne Identity. Realističnost Casina Royal samozřejmě neznamená, že byl scénář napsán podle skutečné události, ale spíše to,že Bond v podání Craiga nebyl robotem, akční scény byly pochopitelné a nebylo k nim třeba nadpřirozených schopností nebo síly. Quantum of Solace ale přinese ku příkladu naprosto nereálnýse skok padákem nebo letecký souboj, který by se spíš hodil do nějaké videohry.
Věci, které fungovaly v předchozím díle – úžasné scenérie, zběsilé tempo střídající pomalé úseky, dynamická kamera, originální akční scény, cestopisy z celého světa – toho všeho se dočkáme. A také proto neodejdete z kina zklamáni. Myslím však, že předchozí díl bylo fous lepší právě kvůli větší realističnosti a lidskosti celého příběhu.Očekávejte málo jako před prvním Bondem s Danielem Craigem a budete velmi příjemně překvapeni. Budete-li vsak čekat druhé Casino Royal, budete zklamáni.
Film by mohl ubrat na akčnosti a příběh by mohl být zajímavější.
Není jisté, jestli Bond našel dostatečné množství útěchy – quantum of solace – ale pro pokračování Bonda v Craigově podání by to bylo potřeba. Příběh končí otevřeně, což autorům dává možnosti natočit trilogii nebo začít kompletně nový příběh. K čemu se přikloní není jasné, Craig si myslí, že trilogie není vůbec špatný nápad. V každém případě by se Bond měl stát opět postavou, která nejen zabíjí, ale i prožívá. Autoři již od počátku pojali projekt s Danielem Craigem jako příběh přes více filmů, Bond tak může díky Quantum of Solace ukázat lepší tvář v příštím filmu. Jestli tomu tak bude, na to si budeme muset počkat nejméně do roku 2010.
Autor shledl film behem londynske premiery na Leicester Square.
Mark Kermode reviews Quantum of Solace - BBC 5 Live: "There is no pain"
Jak jsem potkal kralovnu..UPDATE
Dnes se to stalo. Potkal jsem kralovnu Alzbetu. Kralovna dnes prisla do skoly otevrit novou budovu a pritom se zucastnila prednasky na tema Climate Change and Africa. Celkove tam pobyla asi deset minut, dalsich deset minut ji recnik dekoval za navstevu a dalsich deset minut ji lide tleskali. Kralovna samozrejme nepromluvila ani slovo, asi to je proti protokolu a ve svem bilem klouboucku skolu v doprovodu Howarda Daviese opustila.
UPDATE: Clanek o jeji navsteve na LSE je zde
To by se mi na VSE nestalo.
Thursday, November 06, 2008
Jean-Claude Trichet, President of the ECB,
Inflation rates are expected to continue to decline in the coming months, reaching a level in line with price stability during the course of 2009. The intensification and broadening of the financial market turmoil is likely to dampen global and euro area demand for a rather protracted period of time.
The whole speech is here
Who reads what
ETS Powerprep 2002 software -> EconPhD
->
Mark J. Perry -> Greg Mankiw - > Ondrej Schneider - > Martin Gregor a konecne ja:
->
Mark J. Perry -> Greg Mankiw - > Ondrej Schneider - > Martin Gregor a konecne ja:
Wednesday, November 05, 2008
Priciny krize podle Miroslava Singera
Pohled clena bankovni rady.
Vynatek:
Rizika dalšího vývoje ve světě:
• Pokračující vysoká fluktuace měnových kurzů,
akciových trhů, cen komodit
• Další eskalace potíží a bankrotů bank a delší dobu
trvající „zadrhnutí úvěrů“ (credit crunch)
• Prudké zpomalování růstu reálné ekonomiky a zřejmě
několik let trvající recese vyspělých tržních ekonomik
• Další znárodňování bank a strategických firem
• Růst vládních dluhů a zvyšování morálního hazardu
• Obchodní protekcionismus (ožebračování souseda)
Vynatek:
Ex post evidentně šlo o mnohem sofistikovanější
formu hry „letadlo“
Rizika dalšího vývoje ve světě:
• Pokračující vysoká fluktuace měnových kurzů,
akciových trhů, cen komodit
• Další eskalace potíží a bankrotů bank a delší dobu
trvající „zadrhnutí úvěrů“ (credit crunch)
• Prudké zpomalování růstu reálné ekonomiky a zřejmě
několik let trvající recese vyspělých tržních ekonomik
• Další znárodňování bank a strategických firem
• Růst vládních dluhů a zvyšování morálního hazardu
• Obchodní protekcionismus (ožebračování souseda)
V podnikové sféře budou silné tlaky na zeštíhlování a fúze
Česká ekonomika výrazně zpomalí a její růst
bude několik let nízký; inflace klesne během tří
měsíců na nízké hodnoty a setrvá na nich
A-Z of the Financial Crisis
Welcome to our compendium of the financial crisis. The links below will take you to simple but robust explanations of some of the key concepts and terms behind the unprecedented problems facing the financial system. We also look at key players and the biggest victims of events so far.
Let us know if you think we've left anything out (we unquestionably have), or if you think any of our explanations require more colour. If you have any questions about any of the terms listed, leave them at the bottom of the entry and we will endeavour to come in and answer them.
We'll be updating the entries regularly and will be sending email alerts to inform graduate readers of new entries. If you want to land a first job in investment banking in 2009, we hope this will prove an invaluable resource to help get you through the interview.
AIG*
Alt A
Asset backed securities (ABS)
Babcock & Brown
Bailout
Basel II
Bear Stearns
Ben Bernanke
Black swan
BNP Paribas
Bradford & Bingley
Broker dealer model
Capital
Capital adequacy
Collateralized debt obligations (CDO)*
Credit default swaps (CDS)*
Collateralized loan obligations (CLO)
Commercial mortgage backed securities (CMBS)
Credit crunch
Credit spread
Deficit*
Discount window
European Central Bank (ECB)
Federal Reserve (The Fed)*
Fannie and Freddie
Great Depression
Haircut
Hank Paulson
HBOS
Hedging
Iceland
IKB
IndyMac
Japan
Jérôme Kerviel
Lehman Brothers
Leverage
London Inter Bank Offer Rate (LIBOR)*
Liquidity
Marking to market
Meltdown
Merrill Lynch
Money market
Moral hazard
Mortgage backed security (MBS)
Northern Rock
Prime
Ratings agencies
Rights issue
Securitization
Short selling
Structured investment vehicle (SIV)
Special purpose entity (SPE)
Sub-prime
TARP (The Troubled Asset Relief Programme)
Toxic assets
UBS
Value at Risk (VaR)
Washington Mutual
Writedown
see here
Let us know if you think we've left anything out (we unquestionably have), or if you think any of our explanations require more colour. If you have any questions about any of the terms listed, leave them at the bottom of the entry and we will endeavour to come in and answer them.
We'll be updating the entries regularly and will be sending email alerts to inform graduate readers of new entries. If you want to land a first job in investment banking in 2009, we hope this will prove an invaluable resource to help get you through the interview.
AIG*
Alt A
Asset backed securities (ABS)
Babcock & Brown
Bailout
Basel II
Bear Stearns
Ben Bernanke
Black swan
BNP Paribas
Bradford & Bingley
Broker dealer model
Capital
Capital adequacy
Collateralized debt obligations (CDO)*
Credit default swaps (CDS)*
Collateralized loan obligations (CLO)
Commercial mortgage backed securities (CMBS)
Credit crunch
Credit spread
Deficit*
Discount window
European Central Bank (ECB)
Federal Reserve (The Fed)*
Fannie and Freddie
Great Depression
Haircut
Hank Paulson
HBOS
Hedging
Iceland
IKB
IndyMac
Japan
Jérôme Kerviel
Lehman Brothers
Leverage
London Inter Bank Offer Rate (LIBOR)*
Liquidity
Marking to market
Meltdown
Merrill Lynch
Money market
Moral hazard
Mortgage backed security (MBS)
Northern Rock
Prime
Ratings agencies
Rights issue
Securitization
Short selling
Structured investment vehicle (SIV)
Special purpose entity (SPE)
Sub-prime
TARP (The Troubled Asset Relief Programme)
Toxic assets
UBS
Value at Risk (VaR)
Washington Mutual
Writedown
see here
European Union to Be Led by Former Soviet Satellite
V zajimavem clanku NY Times popisuji ambivalentni vztah Cechu k Evropske Unii, ale halvne fakt, ze 1.ledna se vedeni nejvetsich ekonomickych bloku sveta ujme Obama s Topolankem (a Klausem).
Je vic nez fascinujici, ze clanek o Ceske republice vysel v NY Times spolecne s oznamenim o vitezi americkych voleb.
No a zajimava je taky citace Tomase Sedlacka, slavneho mladeho ekonoma z IES. Jeho blog na aktualne.cz zde.
Je vic nez fascinujici, ze clanek o Ceske republice vysel v NY Times spolecne s oznamenim o vitezi americkych voleb.
No a zajimava je taky citace Tomase Sedlacka, slavneho mladeho ekonoma z IES. Jeho blog na aktualne.cz zde.
Tuesday, November 04, 2008
Otevreny dopis Josephu Stiglitzovi
Tvrda kritika Stiglitzovy knizky Globalisation and Its Discontents, kterou Stiglitz napsal v roce 2002.
Rogoff je profesorem na Harvardu a se Stiglitzem se zrovna nemusi..
Joe, as an academic, you are a towering genius. Like your fellow Nobel Prize winner, John Nash, you have a "beautiful mind." As a policymaker, however, you were just a bit less impressive
Sunday, November 02, 2008
Saturday, November 01, 2008
Enver Hoxha
Ktera zeme lezi mezi Cernou Horou a Reckem? Mam pocit, ze vetsina Evropanu netusi, ze se jedna o Albanii. V nasledujicim clanku Jaroslava Šajtara z Reflexu se dozvite duvody totalni izolace teto zajimave zeme.
Pro me byla taky zajimava informace o autorovi nejserednejsi stavby, kterou jsem videl: Muzea Envera Hoxhy. Byla to jeho dcera-architektka Pranvera Hoxha.
Pro me byla taky zajimava informace o autorovi nejserednejsi stavby, kterou jsem videl: Muzea Envera Hoxhy. Byla to jeho dcera-architektka Pranvera Hoxha.
Subscribe to:
Comments (Atom)
